„Romi, pojď se mnou Husovu cestu,“ přišla za mnou takhle před pár lety máma. Nemohla čekat, že řeknu „ne“. Tím se z Husovy cesta stala první dlouhá pěší pouť, na kterou jsem se ve svém životě vydala. Společně jsme na dvě etapy došly z Krakovce do Tachova. Než jsme ale stihly vyrazit po třetí, naplno se mámě projevily problémy s kyčlemi a o chození s krosnou tak nemohla být řeč. Vidina putování do Kostnice zůstala ale přítomná. Obě věříme, že se nám cestu nakonec podaří dokončit, byť třeba budeme pokračovat spíš nalehko.


















Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.